[sgmb id=”2″]
Jmenuju se Lucka, je mi 25 let a žiju úplně normálním, možná tak trochu snílkovským životem. Ale věřím, že pokud člověk dokáže o něčem snít, může si to i splnit. Poslední dobou jsem se zbláznila do cestovaní, po mojí první návštěvě Asie – Srí Lanky 2014 bez cestovky a nejradši bych procestovala celý svět.. Uvědomila jsem si, že člověk se jen za něčím pořád honí, a pak když se ohlédne zpátky, zjistí, že mu vlastně život proplouvá mezi prsty.. Nechci takový styl života, chci se radovat z maličkostí, poznávat jiné kultury, objevovat svět, trávit čas s těmi nejbližšími, nemyslet jen na sebe, ale pomáhat druhým..Abych až se ohlédnu, měla úsměv na tváři…
Věřím, že každý z nás je uvnitř pořád tím malým dítětem, věřím na osud, na pravou lásku,na karmu, na duchy, na to, že dobro vítězí nad zlem, na to, že andělé jsou mezi námi, na skřítky, kteří nám schovávají věci, na pohádky s dobrým koncem… Věřím, že každý má svého anděla strážného, který ho ochraňuje. Věřím, že každý z nás touží po lásce,po pochopení, bojí se smrti,prázdnoty,samoty…
Myslím, že v dnešní době, je bejt přirozený strašně těžký, člověk chce dát okolnímu světu najevo, jak krásnej život má,ale přitom si zapomíná užívat právě ten okamžik. Na fotkách se směje nepřirozeně,jen aby mu to tam slušelo, holka dá make up,udělá si větší prsa, dá se filtr na instáč, aby to okolí, vypadalo líp než ve skutečnosti vypadá,pak jen dobrej úhel fotky, a najednou život druhého vypadá princeznovsky. Pojďme si prostě přiznat jací doopravdy jsme, Buďme přirození a buďme takoví, jací jsme sami před sebou. Život pak najednou bude strašně krásnej.. Člověk nemusí stále dokazovat okolí,jak je v dnešní facebookový a instagramový době INN, jak krásnej má život, stačí, když si to uvědomí on sám..
Věřím, že každý, kdo jednou okusí cestovaní, propadne tomu. Je to jako droga, inspirace, závislost,hledaní samo sebe, člověk chce víc a víc.., Člověk se změní a to strašně krásným a jednoduchým způsobem… Tak jak se narodil, skromný, s téměř s žádnými materiálními potřebami, radoval se z úplných z maličkostí a byl v dětství nejupřímnější za celý svůj život, do toho se zase zpátky dostává. To cos v dospělosti “zapomněl” ti cestovaní připomene.
A proč tento blog vlastně vznikl? Především proto, aby inspiroval lidi cestovat, poznávat vzdálenější místa a jiné kultury. Často kolem mě slyším: “hrozně bych chtěl/a někam vycestovat, ale nemám na to peníze, nebo to nezvládnu sám/a bez cestovky.”
Věřte,že nemusíte být bohatí,abyste viděli to co je v katalogu a zažít to, co vám přijde jako nesplněný sen.
Chtěla bych lidem pomoct s plánováním a ukázat, že se není čeho bát, a je zbytečné cpát peníze cestovkám, které Vás vezmou pouze na komerční místa, kde se potkáte jen s další haldou turistů a vlastně přijdete o to nejhezčí na cestovaní a to je kontakt s místními. Chtěla bych motivovat lidi všech různých věkových kategoriích, kteří doma sedí a sní cestovat, aby se zabalili a vyrazili! Samozřejmě nejtěžší je udělat první krok do neznáma,ale to z vás spadne, jakmile do země přijedete. A bude to Vaše nejlepší investice, jakou jste mohli udělat,to mi věřte.
Hodně jsem přemýšlela, jakým směrem blogu se vydat. Když plánuji nějakou cestu čtu hodně cestopisů, ale zjišťuji, že je tam spousta zbytečných informací. Je sice hezký si přečíst že měl někdo palačinku k snídani,nebo že i když se mazal faktorem 50 byl spálený, ale často postrádám informace typu, jak se dostat z bodu A do bodu B, kolik co stálo apod..Prostě tak trochu praktičtější informace. Musím přečíst několik desítek blogů, abych si dala informace dohromady.
Proto se v tomto blogu nebudu tolik rozepisovat, spíše chci napsat praktické informace a tipy, které se Vám v zemích, které jsem navštívila mohly hodit. Také jsem se rozhodla, že zatím nebudu psát o Evropě, kterou mám docela projetou, ale zaměřím se na vzdálenější místa, protože naplánovat cestu mnohem dál, je přece jenom o trošku těžší:)
Cestovat na vlastní pěst není tak složité jak to vypadá a věřte, že až to jednou okusíte, nebudete chtít přestat.
A co vlastně miluju tolik na cestovaní?? Asi tu svobodu, to že se sbalíte do malýho batohu a nevíte,co Vás potká.. To, kolik zajímavých lidí potkáte a vyslechnete si jejich neskutečný a krásný příběhy, který vás dojmou..S každou cestou se Vám změní priority, náhled na život.. Zjistíte, že jste šťastní, že máte teplou sprchu, střechu nad hlavou, začnete si vážit práce na kterou celý rok nadáváte, přestanete řešit prkotiny, najednou zjistíte, že vás netěší materiální věci,ale toužíte po zážitcích. Je vám jedno, že jste mívali narvanou skříň nejnovějšími kousky, teď vám stačí 3 staré svetry a jste šťastní.
Že na cestách potkáte lidi, kteří mají mnohem méně než vy a přitom se dokáží radovat ze života mnohem více než vy! To vás chytí za srdce.
Člověk na cestách pozná hlavně sám sebe, najednou zjistíte, že máte víc odvahy než si myslíte, a že zvládnete věci, o kterých jste mysleli, že byste před nimi utekli. Člověk se musí spolehnout hlavně sám na sebe a při cestách objeví i to,co o sobě nevěděl.S každou cestou se změníte a to na tom tolik miluju…
Vidíte svět, který znáte jen z televize, a najednou je úplně jiný. Všude nás straší – ve zprávách, v rádiu, novinách, na internetu, jak je svět, lidi, věci nebezpeční.. Ale když vyrazíte, poznáte,že lidi jsou na světě všude stejní.. A že většina chce klidnej a šťastnej život plnej lásky a štěstí kolem jako vy.. Všichni jsou jiní, ale přitom “stejní”. Tak kde jde ten zkaženej svět, o kterým slýcháme denodenně? Proč je ve zprávách 90% negativních věcí,ale o těch krásných se už tolik nemluví? Proč bychom měli žít celý život ve strachu, pomalu se bát vyjít z domu,aby nás někdo nepřepadl, bát se nastoupit do letadla, aby nespadlo, bát se,aby nás v kapsáři v tlačenici neokradli,bát se navštívi zemi, kvůli náboženství, spát pod širákem, abychom nedostali pokutu? Člověk musí vyrazit,aby pochopil, a udělal si obrázek,jakej ten svět vlastně je… Vidíme ho, tak jak ho vidět chceme..
Cestovaní mě naučilo žít přítomností a nemyslet na budoucnost. Od mala je nám vtloukáno – když se budeš dobře učit, budeš mít dobré známky a když budeš mít dobré známky, dostaneš se na dobrou školu, když budeš mít vysokou školu, dostaneš dobrou práci, a když budeš mít dobrou práci, budeš mít hodně peněz. Bohužel jsem zjistila, že to tak není.. Je to pořád nějaké AŽ!!!!!!! Až budu dospělý, až budu mít víc času, až zhubnu, až se naučím jazyk….. A z AŽ se stane NIKDY. Nikdy si nesplníte sny, nikdy nebudete šťastní, protože stále budete přemýšlet co kdyby… Takže pokud něco chceš, rozhodni se a udělej to hned! Nepřemýšlej, co bude dál, pokud tě to teď činní šťastným, žij okamžikem a užívej si ho plnými doušky. Nemysli na to,co bude, protože tím si nemůžeš vychutnat okamžik, který právě prožíváš..
A proto, ti, kteří rádi cestují nebo by chtěli začít,ale čekají na to AŽ ,nebo těm, kterým jen chybí odvaha cestovat do vzdálenějších krajin a SNÍ je tento blog právě pro Vás!:)
CHTĚLA BYCH PROCESTOVAT SVĚT A CHCI SE S VÁMI PODĚLIT O SVŮJ PŘÍBĚH!:)
